Home

 

Spolek sběratelů

 Časopis

 Přihláška

 Adresy spolků

 

M. Jančáková

 Životopis

 Seznam exlibris

 Galerie exlibris

 

Různé

 Aktuality

 Sborník

 Sjezd 

 Ubytování

 Odkazy 

 

 



   

 

 

 

      

  číslo 4, 2003                                                                            další čísla


 

4. Dr. Norbert Hillerbrandt: 
SSPE oslavuje 85 let svého trvání. 

 

sspe 85 letcož je vhodnou příležitostí k tomu, abych několika slovy popsal své zážitky a zkušenosti, které jsem načerpal v uplynulých více jak třiceti letech, během nichž jsem mohl sledovat činnost dnes jubilejujícího spolku a tak vzpomenout na dobu, kdy se začaly vytvářet vztahy mezi rakouskými sběrateli a českými umělci a sběrateli.
Prvními byli dr. Anna Lerpergerová a dr. Ottmar Premstaller, kteří se odvážili překročit ony nelidské hranice k našim sousedům a pokusili se odbourat existující poválečné předsudky, vyjasnit jsoucí nedorozumění a vytvořit nové vztahy k umělcům a sběratelům v Československu, s předsevzetím tyto vztahy v budoucnosti dále rozvíjet. Z nedůvěry se postupně stala důvěra a následně dokonce i přátelství. Jmenuji za všechny alespoň některé umělce a sběratele: Liesler, Jiřincová, Kotrba, Cinybulk, Halla, Hradečný, Grégr, Zděnovec a Opatrná.
Na tyto vztahy zahájené dr. Premstallerem a dr. Lerpergerovou jsem mohl navázat, když jsem poprvé v r. 1971 směl přijet do Česka (tenkrát Československa) na sjezd do Olomouce. Dr. Premstaller vzal mne a ostatní rakouské sběratele s sebou, byli jsme laskavě přivítáni a atmosféra setkání byla velice přátelská. Pouze sběratelská žeň za moc nestála, poněvadž jsem musel vzít na vědomí, že se v Československu mění pouze listy českých a slovenských autorů. Rád si vzpomínám, jak jsme o rok později slavili v jedné chrudimské vinárně šedesátiny, dnes již dvaadevadesátiletého, velmistra české grafiky a malby, Josefa Lieslera.
Prvními umělci, na které jsem se obrátil s prosbou o vytvoření exlibris byli Josef Liesler, Jaroslav Hořánek, Vladimír Suchánek, Jan Halla, Karel Šafář, Vojtěch Cinybulk a Oldřich Kulhánek, takže se již v blízké budoucnosti dostavily i sběratelské úspěchy.
V následujících letech byly sjezdy SSPE vrcholem mé sběratelské činnosti. Mou stálou společnicí při těchto setkáních byla paní dr. A. Lerpergerová, jíž jsem směl říkat "této Aničko". Rád na sjezdy v Praze, Plzni, Chrudimi a Olomouci vzpomínám. Dr. Lerpergerová měla k České republice a jejím obyvatelům zvláštní vztah, lépe řečeno, chovala k nim zvláštní lásku. Vždy říkala "moji Češi".
Co jsme všechno pašovali přes tu zlou hranici! Léky, dlouhé teplé spodky vhodné pro malování v plenéru, průtokové ohřívače, zkrátka vše, co tenkrát bylo žádaným zbožím. A jaký jsme měli strach, abychom vyměněné listy dovezli v pořádku domů; hned v první hospodě za hranicemi jsme si s potěšením prohlíželi naše poklady.
Dnes již ta hrozivá hranice neexistuje. Dnes jsou rakouští celníci, kteří chrání hranice EU nepříjemnější než jejich čeští kolegové. Ale již brzy nebude tato hranice existovat a my vstoupíme společně, jako dobří sousedé, do globalizovaného světa.
Stejně jako dr. Premstaller a dr. Lerpergerová vytvářel jsem si i já svůj okruh přátel a jsem hrdý na to, kolik skutečných přátel mám v České republice. Jaroslav Hořánek, jenž tak předčasně zemřel, mně byl vzácným přítelem, upřímná přátelství mne pojí s Vladimírem Suchánkem a Oldřichem Kulhánkem. A kdykoliv jsem v Praze, navštívím Josefa Lieslera v jeho ateliéru v Mostecké ulici, kde jsem ztrávil nezapomenutelné chvíle.l Přátelství s Karlem Šafářem se přeneslo dokonce i na naše manželky a děti. Je až dojemné, jak jsme se podporovali v osudových situacích. Když jsem v Praze, spím v jeho ateliéru a sním mezi jeho obrazy. Ale i ke sběratelům v Česku mám dobré, často přátelské vztahy. Za všechny jmenuji Josefa Hrubého, Milana Humplíka, Zdeňka Šímu a Karla Žižkovského.
Dlouhá léta mne spojuje mimořádné přátelství s dr. Ivo Prokopem. Je mým průvodcem, tlumočníkem a dobrým duchem na cestách na mezinárodní setkání sběratelů exlibris. Naši společní přátelé často s úsměvem a nadsázkou říkají, že jsme dvojčata, on je však starší a vousatý.
Ale i další rakouští sběratelé si vytvořili dobré vztahy k českým umělcům a sběratelům, např. Walter Humpelstötter ke Karlu Benešovi, Susi Kolarová k J. Hořánkovi a B. Krátkému.
Již jsem se zmínil o tom, že čeští sběratelé sbírají pouze české a slovenské umělce a tak jejich otevírání se Západu bylo a je, nejenom z finančních důvodů, obtížné. Na mezinárodním kongresu v Linci v r. 1980 bylo velice málo českých sběratelů, vzpomínám pouze na manžele Hořánkovi, B. Krátkého a paní Opatrnou. Mezinárodní kongres v Chrudimi vám však otevřel dveře do světa. Dnes již lze potkávat na exlibristických sjezdech ve světě I. Prokopa, M. Humplíka, paní O. Kalabusovou a nás by potěšilo, kdybychom mohli na mezinárodním kongresu ve Welsu 2004 přivítat hodně českých umělců a sběratelů.
Až dosud pro mne vytvořilo 77 českých a slovenských umělců 254 knižních značek. Mám tudíž velice krásnou sbírku exlibris českých a slovenských umělců, na niž jsem i patřičně pyšný. Přesto jezdím stále, rok co rok, na valné hromady SSPE v Praze a na výroční kongresy, včetně posledního v Prostějově. Pro vlastně? Nejenom proto, abych vyměňoval krásná exlibris, ale hlavně proto, abych se setkal s milými přáteli a příjemným i lidmi se stejnými zájmy. Jak kdysi řekla dr. Lerpergerová:" Často jsem hledala nějaké exlibris a přitom jsem našla přítele".
Kéž tomu tak bude i v budoucnu, to přeji SSPE, nechť přes svých 85 let zůstává stále mlád.
Waidhofen an der Ybbs, 3. listopadu 2003, Dr. Norbert Hillerbradt
(Psáno pro Mitteilungen der Österreichischen Gesellschaft - Pp.)

zpět na obsah č. 4, 2003

 

Email ivanbohac@seznam.cz