Spolek sběratelů
M. Jančáková
Různé
číslo 3, 2003 další čísla
14. Václav Křupka:
Nad druhým Sborníkem o exlibris.
K
prostějovskému sjezdu vydal SSPE v pořadí druhý
sborník. Ve srovnání s předchozím je bohatší
nejen rozsahem, ale dle mého soudu i obsahem. I
když kritizovaná vnější podoba (přebal) a
titulní stránka jsou obdobné, považuji to za zřetelnou
snahu vytvořit tradiční pojetí už na první
pohled.
Obsah nepochybně potěší každého sběratele -
ať zkušeného či začátečníka. Už jen při
letmém prolistování zaujme skutečnost, že
odpovědný redaktor ing. Milan Humplík, jemuž
patří dík nejen za nápad sborníky vydávat,
ale i za mravenčí práci, kterou musí odvést,
aby potřebná publikace spatřila světlo světa,
se neuzavírá jen do našeho, českého prostoru,
neboť jedna třetina statí je z pera zahraničních
autorů. Prvním z nich je dr. Ivan Panenka, který
zevrubně pojednává o exlibris českých umělců
pro slovenské sběratele, ale v úvodu svého obsáhlého
článku se zabývá i pomocí české
inteligence, především učitelů, Slovensku za
první republiky a problémy souvisejícími.
Autorka obsáhlé monografie o evropském exlibris
(Das Exlibris - Eine Kulturgeschichte in 1600
Abbildungen) Elke Schutt-Kehm, pracovnice
Guttenbergova muzea v Mohuči, se zmiňuje o podílu
tohoto ústavu na popularizaci knižních značek
nejen v Německu. Dánský sběratel a neúnavný
vydavatel publikací o exlibris, z nichž mnohé věnoval
tvorbě autorů našich, Klaus Rödel, píše o
autorech i sběratelích v Dánsku a Norsku.
Rakouská historička umění Alexandra Smetana věnuje
pozornost japonským motivům v exlibris pražského
Emila Orlika, který v Japonsku studoval.
Pozornost našich autorů se soustřeďuje jednak
na inspirační zdroje tvůrců exlibris, jednak
na neprávem opomíjená typografická exlibris,
která se netěší takové pozornosti sběratelů
jako originální grafické knižní značky.
Zaujmou i dvě stati o současných osobnostech,
které mají lví podíl na sběratelství u nás
- o tiskaři Raimundu Zbořilovi a o organizátoru
chrudimských sjezdů a iniciátoru muzea exlibris
Františku Novém.
Oba sborníky jak formátem, tak obsahovou náplní
a řadou reprodukcí mi připomínají ročenky německé
exlibristické společnosti. Ty jsou bohatší o
vlepovaná originální exlibris, namnoze podepsaná
jejich autory. Dovedu si představit tuto úmornou
práci, ale možná se v budoucnu dočkáme i my.
Co mi však jak v prvním, tak i v druhém sborníku
chybí, je alespoň jediný článek o průkopnících
sběratelství u nás nebo o nežijících už sběratelích,
kteří se o rozkvět sběratelství zasloužili;
jistě je jich nemálo.
Jsem přesvědčen, že sborníkem - a věřím v
jeho úspěšné pokračování - spolek udělal
velký krok kupředu, krok, který navázal jak na
sborníky vydávané ve dvacátých a třicátých
letech, tak na ediční počiny v Mohelnici, Zlíně
a hlavně v Chrudimi v letech, kdy cokoliv vydávat
bylo dobrodružstvím odvahy.
Email ivanbohac@seznam.cz